Martina Ptáčková - mediální tvář poradny
Martina Ptáčková se stala mediální tváří Občanské poradny Jihlava, z. s. a při té příležitosti přinášíme rozhovor s Martinou.
Jste velmi aktivní, jak zvládáte veškeré aktivity skloubit?
Musím přiznat, že je to někdy velmi náročné a nevím, kam dříve bych měla skočit. Zastávám ale názor, že všechno je možné, pokud člověk opravdu chce. Kromě sportu studuji Mezinárodní vztahy a Evropská studia, soustředím se na studium jazyků, s bráchou, který je mistrem světa v grapplingu, vedeme různé tréninkové kurzy pro veřejnost, pořádáme různé charitativní projekty pro děti či ženy. Prostě se snažíme s bráchou dělat svět hezčím a lepším… a někdy tyhle všechny aktivity dají docela zabrat.
Nyní jste stala mediální tváří Občanské poradny Jihlava, co Vás na ní zaujalo?
V dnešní době se moc nenosí pomáhat ostatním. Oceňuji proto celkový přístup poradny, která tu pro vás je, ať se děje cokoliv. Podává pomocnou ruku, kdy člověk neví, jak dál a problémy se hrnou ze všech stran- ať už se jedná o poradenství v oblasti dluhové problematiky, potíže s bydlením, rodinnými rozpočty a dalšími překážkami. K dispozici je celý tým profesionálů, kteří umí poradit, jak s problémy zatočit. V nouzi se může ocitnout každý z nás. Je proto, ale dobré vědět, že člověk v tom není sám a že skoro všechno trápení má díky poradně řešení.
Nejčastěji řešenou problematikou jsou u nás v poradně dluhy. Jaký je Váš pohled na dluhy?
Život jednoduše umí někdy pořádně zatopit. Do dluhové propasti může spadnout každý z nás, i když si myslí, že to není právě jeho případ. Je to taková horská dráha. Jeden den může být člověk nahoře a druhý úplně dole. Rychlost pádu může být vážně velká, a hlavně se týká všech lidí, kteří se do problémů dostali, ať již vlastním či cizím přičiněním.
Dle mého názoru by se dluhy mohly přirovnat k efektu sněhové koule. Pokud se člověk dostane do finančních problémů, je velmi těžké se z tohoto vzorce vymanit a zabránit dalšímu a dalšímu narůstání. Dnešní doba nabádá k tomu, abychom si pořídili vše, po čem toužíme, a tak se možnost dluhové propasti stává čím dál tím větším rizikem.
Co Vás čeká v dalších dnech? Plánujete dovolenou?
Čekají mě nyní takové malé sportovní prázdniny. Před pár týdny jsem jako jediná Evropanka získala černý pás v disciplíně ozbrojených jednotek. A tak se nyní chci věnovat víc sama sobě a odpočinout siS bratrem plánujeme několik tréninkových kempů pro děti, odjíždíme například působit jako instruktoři bojových sportů do Španělska, plánujeme akci a setkání pro děti z českých vesniček v Rumunsku. Na dovolenou také určitě přijde čas. Ráda bych ji, ale prožila aktivně. Být na jednom místě není nic pro mě.
Co nebo kdo Vás přivedl k boxu?
K bojovým sportům mě přivedli rodiče. Jako malé dítě jsem byla ve škole šikanovaná, to se rodičům samozřejmě nelíbilo. Nechtěli mít doma otloukánka, který si nechá vše líbit, a tak mě přihlásili na bojové sporty. Začátky pro mě, ale byly velmi složité. Od přírody nejsem talent, ale dříč, a tak jsem vše musela trénovat desetkrát více než ostatní. Byla jsem úplně marný případ. Neuměla jsem udělat kotoul, když jsme měli běžet doleva, já běžela doprava. Byla to jednoduše katastrofa. Nikdo nepředpokládal, že u toho vydržím. Všechno zlé je, ale k něčemu dobré… Tohle všechno mě naučilo trpělivosti, cílevědomosti a vůli nikdy nic nevzdávat.
A je klišé, že tento sport je doménou zejména mužů?
Tento sport jsem začala dělat kvůli zmiňované šikaně. Nikdo si nepředstavoval, že se jednou budu prát v ringu. Všichni mi říkali, že to není vhodný sport pro holky a začali mě podporovat až mnohem později. Myslím, že není správné uvažovat stereotypně. Každý může být tím, kým chce. Toto rozdělování mi přijde hloupé. Proč by nemohl být kluk – dobrý krasobruslař, tanečník? A holka dobrá hokejistka nebo bojovnice? Možná se někomu bojové sporty u něžnějšího pohlaví nelíbí, mě, ale nezajímá, co si o mně myslí ostatní.